wz

Dopisy Julie Krákorové

(rozené Vobrové   -   6.1.1889 ve Ctiboři 18 u Počátek)
---mé babičky---   své dceři Vlastě   ---tj. mé mámě---
+ 1 své sestře Bóže ------- z Berouna do Prahy

od 6. 11. 1947 do 1. 2. 1955


Tyto dopisy obsahují ---pro mne zajímavé--- popisy co vyvádím v době, kdy mne babička hlídala, aby se máma mohla věnovat dokončení vysoké školy a dalším nově narozeným dětem - mému bratrovi a pak mé sestře.
Také ale:
... popisy tehdejší doby, situace a poměrů, i rodinnou historii a vztahy.
Vypovídají o povaze a neobyčejné obětavosti mých prarodičů, zejména babičky Julie, i o mých tehdy mladých a ještě studujících rodičích, zejména o mé matce, které jsou dopisy adresovány.

 

Rok 1947


6.11.1947, Beroun

Drahá Vlastičko!

Zdálo se mi, že Jsi nemocna a musím na Tebe stále mysliti. Napiš, Jsi-li zdráva? Odjížděla Jsi s rýmou a jistě Jsi nachlazena. Máš tam troje ponožky, tak je nos a kdyby Tě snad bolelo v krku, zůstaň v posteli, nebo přijeď domů.

Tatínek mi přivezl od Máni tento zelený swetr a poněvadž je mi malý, posílám ho Tobě. Můžeš si ho podvlékat i pod šaty, neboť je tenký, nebo si ho ber na noční košili na noc, aby Tě nebolelo ramena. Špachtli jsem našla po dlouhém hledání pod postelí u štaflí, tak Ti ji posílám…

V pondělí, kdy tatínek odjížděl domů,
odcházela Bóbina na operaci do vojen. nemocnice. Viktorek je také v nemocnici (snad dětské), bude operován, má od narození kýlu a teď v poslední době se mu zvětšuje a mohlo by se stát uskřípnutí, což je velmi nebezpečné, a proto radil lékař operaci. Děti mu tam říkají, že ho budou řezat, ale on věří jen mamince a říká jim, že mu budou dávat jen flastříček. Nechce tam nic k obědu jíst, maminka prý mu přinese, a tak mu tam Jiřka nosí každý den oběd. Budeš-li mít, Vlastičko, chvilku čas, zeptej se Máni, jak je s Bóbinou a s Viktorkem a napiš nám!

Tatínek už omítnul barák v zahradě a dnes se pustí do práce z venku. Kdyby nemrzlo, tak by to i nabílil, šel do města pro barvu.

Došel Ti dopis od Maršíka, byl špatně zalepený, a tak jsem se podívala, neupomíná-li Tě snad o ty dějiny, tak se nediv, že Ti ho přikládám bez obálky.

Myslím, že se pilně učíš a chodíš do školy na kreslení a všechno a že Ti mnoho volného času nezbývá. Jen se Vlastičko dostatečně oblékej a obouvej, abys nebyla pak nemocna…

Srdečně Tě pozdravuju a líbám,

buď zdráva!

Tvá máma

Srdečně Tě pozdravuje táta.







17.11.1947

Drahá Vlastičko!

Tak jsem se těšila, že přijedeš, byla jsem u nádraží v pátek i v sobotu. Jen jsem přišla domů večer v sobotu, zaklepal někdo na okno. V domnění a radosti, že Jsi to Ty, volám už na chodbě, „právě jsem se vrátila z nádraží a bez Tebe a Ty jdeš za mnou“. Otevru a slečna z pošty „to jsem já prosím a nesu telegram“! Lekla jsem se co se stalo, že telegram! My, jak víš, nejsme na telegramy zvyklí. U nás znamenají telegramy obyčejně smutné zprávy. Rozechvěle telegram otevřu a čtu o Tvém studiu deskriptivy. ??? Je dobře, žes ho poslala, neboť jak víš, když jsi nemohla poslat dříve lístek, nebo dopis. … Jsi zdráva? Kdy budeš dělat tu státnici? Tento týden ale určitě přijeď a vezmi s sebou všechno špinavé prádlo i cíchy. Vlastičko, musíš tam mít čtyry ty nové ručníky a možno, že i nějaký starý snad ten jeden třecí.

Takové deště a zimy a nemáš tam ani teplé boty, ani galoše, tak nachladneš od nohou. Jestli pak nosíš něco pořádného na hlavě, aby Ti hlava nenachladla jako loni. Zdraví se tak lehce nenabude, jak lehce se ztratí! V bytě máš dostatečně teplo? Poslala jsem Ti malý balíček, ani Jsi nenapsala, zdali s ho obdržela…

Poukazy na boty jsem ještě nedostala. Minulý týden ve středu jsem tam odevzdala žádanky a dnes jsem se ptala, jestli by mi mohli ty nové poukazy už vydat, vzhledem k tomu, že jsou to poukazy výměnou za staré. Prý ne, až po potravin. lístkách, prý se do toho dají, to bude ku konci příštího týdne. Jsou to paragrafy!

Tak si myslím, Vlastičko, až ty poukazy dostaneme, že pojedu do Prahy, to by bylo skoro za 14 dnů (ale tento týden přijedeš domů) a že bych tam hledala nejen pro sebe, ale hlavně pro Tebe vhodné, teplé a vkusné boty. Až bych něco našla, přitáhla bych Tě k nim, budou-li uznány Tebou za dobré, abys je nosila. Tedy Vlastičko, nebudu se ohlížet už na nějakou tu 100 K, jen když by Ti vyhovovaly!

Byla jsem minulý týden nemocna, teď už je mi lepší a zas stůně táta. Celý týden stál na žebříku a bílil barák a stejně ještě není hotový. ..

Srdečně Tě pozdravujeme a líbáme. Tvoje máma.

Víš, co je s Bóbinou a Viktorkem ? Co dělá Jiří?

Zároveň píšu Bóže, už mi psala 3 x . Pracuje prý dlouho večer a každou sobotu, aby uhradili vánoční prázdno.




Rok 1948


12.4.1948

Drahá Vlasto!

Čekali jsme, že přijedeš na neděli. Posílám Ti bábovku, chtěla jsem Ti poslat vajíčka, ale měla jsem obavu že by to na poště rozbili, neboť s tím zacházejí nemilosrdně.

To byla zima, doufám, žes byla tak rozumná a nosila ten modrý zimní kabát. Mělas odpárat tu kožešinku z límce, aby nevypadal tak zimně a mělas ho nosit. Jsi zdráva?
V Berouně nastává stěhování. Pacinům už přidělili nájemnici, ..nám ještě ne…

Jirkovi se blíží vojna, až bude hezky, ať přijede ještě s Tebou před vojnou do Berouna – bude-li chtít a budeš-li chtít Ty.

Tak Vlastičko, napiš!..

V sáčku je několik kousků knedlíků, dej si je na kastrůlek usmažit a budeš mít večeři.

Srdečně Tě pozdravujeme a líbáme.

Tvoji.

U Hořického je ve výkladě moc pěkný hnědý volný kabát a není tak drahý 1.079,- Kč. Pí Krejčová se na něj chodí dívat, ráda by ho koupila Aničce, ale nemá body. Mně se také líbí, pro Tebe.

Ještě něco, Vlastičko!

Byl u nás zas ten pán od Sokola, inkasovat za Tebe příspěvky. Řekla jsem mu, že studuješ v Praze, že nemáš čas chodit cvičit a tu on abys napsala v tom smyslu lístek na Sokol v Berouně, a že tedy vystupuješ…

Nemáme dát co slepicím, a proto nezapomeň přivézt ty kůrky! Čím víc tím líp!






9.9.1948

Vyřizovala Bóža, že se vdávat budeš, tedy ať Jirka přijede, ujednáme další. Ať ukáže, že je chlap a né baba!





6.10.1948

No tak Vlasto! Jsi zdráva?

Co je s Tebou? To už pro Tebe rodiče neexistují? Tvé mlčení si vykládám, že Ti to dopadlo špatně. Co Ti můžu říkat, než Tě politovat, neboť vím, že jsi se v poslední době dost učila. Je to pro Tebe špatné! Budeš živořit, nenajíš se, nevyspíš se a taková silná konstrukce to nevydrží!
Co Ti mohu radit, vdej se!

Má-li Tě Jirka rád, tak to uzná a vezme si Tě! To by bylo zle, abyste se neměli obá líp, když se bude žít v jedné domácnosti. Anebo s tím vším sekni a pojď domů. Myslím pro Tebe to lepší. V té koleji se mi to ani trochu nelíbí. Dole ve třech to nestálo za nic a tam nahoře budou zas jiné těžkosti. Myslím, že je tam zima a to není pro Tebe. Bojíme se Vlasto o Tebe. A pak ještě Ti odmykají a lezou Ti dovnitř, jaká je to odvaha!

… Tedy určitě Tě čekáme! v pátek, ne-li zítra!!!
Vlasto, Jsi naše! Ať jsi třeba jakkoliv pitomá! …

Shledala jsem, Vlasto, že přes můj zákaz jsi opět vzala ty vyšívané pokrývky na postel a na stůl. Zatím ještě Tvoje nejsou. Budou Tvé až se vdáš anebo až budeš mít svůj samostatný byt. Tam je jich škoda, zvláště když se Ti tam odvážní lidé dobývají. Jsou to pěkné věci, dnes bych je nekoupila za žádné peníze a bylo by jich škoda, kdyby Ti je někdo vzal. …

Chraň si své zdraví, které se lehce ztratí, ale těžce nabývá. Buď opatrná na své věci, víš, že jsme k nim nikdy lehce nepřišli….

Srdečně Tě pozdravuje Tvá máma a táta

Pozdravovala bych Jirku, ale on nás nikdy nepozdravuje! Tak tedy nic! Asi jsme mu jako páté kolo u vozu.





30.10.1948

Drahá Vlastičko,

Oznamuji Ti smutnou zprávu. Tatínek onemocněl těžkým zápalem plic.

…Myslím však, že když už odjížděl do Prahy, byl nachlazen, neboť po několik dnů bílil stromy i v těch sychravých dnech. …

Táta celý život pracoval, šetřil a poslední léta – strádal. Kdyby se aspoň dočkal lepších časů. …

Jak bych byla posílena, kdybys tu byla se mnou a vystřídala mne, abych si spánkem odpočinula. Ty však nyní tak málo o nás dbáš a přijde doba, že se ani nenaděješ a ztratíš nás. Nebude Ti toho potom líto? …

Tátovi stoupla horečka na 40 st. A do nemocnice nechce. Zatím dávám dále obklady. Lékař mi dal písemné doporučení do nemocnice. ..Táta nakonec souhlasil s nemocnicí. Když byl oblečen, prohlásil: „Já se už nevrátím“ a moje myšlenka to byla také. …Je to silný zápal plic, hlavně pravá plíce…

Za tátou chodím každý den.

Vlastičko, je to vážné a mám obavu, že to táta při jeho stáří a sešlosti nevydrží. .. Přijela sanitka, …tatínka odvezli do nemocnice. ..Dostal k užívání tři druhy pilulek. Tatínek měl zájem na tom, jestli je to ten penicilin, jak sliboval Dr. Rybáček … když řekli, že není, byl zklamán. ..

Všeliké myšlénky mne přicházejí. Není-li ta nemoc už dávno v něm a nepřipravovalo-li se to už dávno. Celé léto pracoval těžce se železem. Jak víš, Vlasto, dělal ten sporák a ze starého rezavého plechu. Piloval ho a z toho pak udělal pěkný lesklý – a přišel často a říkal – co se napolykal toho rezavého prachu. Když jsem mu řekla, proč to dělá, kdyby si radši sedl na zahradu, nebo šel do lesa na procházku, řekl mi, co je mi po tom, že on se o mne také nestará, co dělám. A tak zas jsem ve velké starosti o něho.

Vlasto, dojdi ke Stieglerům, dej jim popř. tento dopis přečíst a ať to oznámení Červinkům a na Pankrác. …

Vlasto, modli se za tatínka, aby se zas uzdravil, ale pak už nesmí žádnou rachotu dělat.

Pozdravuju Tě, Tvá máma.





Tento dopis obsahuje zmínku o mámině spolužákyni Dáše, se kterou se já dodnes kamarádím:
6.11.1948

…Tatínkovi je den ode dne lepší, začíná mu chutnat a vypadá pěkně. … Přišla jsem do nemocnice ve čtvrtek a byla tam navštívit tatínka Máňa s Petrem. …

Co Ty, Vlasto, jsi zdráva? Hlavně se najez, ať se sebereš. ..

Měla by si dojít k lékaři, aby Ti předepsal příděl vzhledem k té Tvojí hubenosti! Zdraví Tě Máma.

… Táta přijel v sobotu z nemocnice, svléknul kabát… oblékl prací plášť pracovní a šel prohlížet zahradu a to naše hospodářství. Příští den dostal rýmu, chrapot a musel si zase lehnout. Dnes však už vstal, je mu lepší. Celý Vlasta a Vlasta celá – táta.

…Včera jsem mluvila s Dagmar Voráčkovou (->Blažkovou), je v Minimaxu (moc prý se jí to úřadování nelíbí), ale vypadá moc pěkně, to, že je doma, dobře se nají a vyspí. Ptala se na Tebe, přijedeš-li domů a pozdravuje Tě! Dala si šít kabát do Loděnice, prý je tam krejčí, který dobře šije, šil Slavojovi kabát, pí Voráčk. a vždy pěkně. Dagmar bude mít kabát volný, zvonový a až ho bude mít, přijde se vám ukázat kdybys chtěla, že by Ti to u něj zařídila, ale do vánoc už bys ho neměla. …







Tento dopis –--z doby, kdy spolu naši rodiče teprve chodili--- obsahuje 2 neuvěřitelně prorocké věty:
26.11.1948

Drahá Bóžo!

..Táta se vrátil v sobotu z nemocnice…


Primář řekl, že je to podivuhodné, jak brzy se uzdravil, a že by se tomu nedivil, kdyby byl 8-letý chlapec, ale v tom jeho stáří, že je to přímo zázrak. Má zdravý kořen.

Slíbil mi v nemocnici, že už nebude hubovat – tak nevím, jak to dlouho vydrží. …

Dědovi bylo v té době 71 let (*15.8. 1877) a babičce 59 (* 6.1.1889).

Vlasta přijede příští týden domů, tak se na ní také těším.
Teď ji tak málo užijeme, všechen čas zabere Jirka.
Mám Bóžo obavu, kdyby ji ten Jirka měl někdy zklamat za tu její velkou lásku,
že by její zdraví tím jistě utrpělo.
A je mi při pomyšlení na to, že by se to mohlo stát – hrozně!
...
Srdečně Tě pozdravujeme a též pozdrav Gustovi.


 …V neděli byl u nás Sláva, navštívit tátu – je už majorem, ale trpí regmatismem – z koncentráku. Dostali byt v Dejvicích o 3 pokojích. .. A co je s Růžou?



Rok 1949


16.1.1949

Drahá Vlastičko!

…Než pojedeš domů, zajdi ke Stieglerům ohledně těch roubů z těch jabloní, jak tatínek viděl u Stieglerů ta ohromně velká jablka. Řekni Máně, že ji tatínek prosí, kdyby mu ty rouby obstarala, musejí se řezat jen v zimě. …

..Přikládám ti teplé punčochy a reformky, tak je teď nos, když nastala taková zima.






Tento dopis také obsahuje zmínku o mámině spolužákyni Dáše, se kterou se já dodnes kamarádím:
29.1.1949

Drahá Vlasto!


Byla u nás Dagmar Voráčková, přivezla-li s jí ty barvy. Řekla jsem jí, že s na to zapomněla. Ptala prý se na bělobu u Krčmáře a ten řekl, že má jen plechovku 1 kg a že ji nebude otvírat, že kdo ji chce, musí prý si ji koupit celou. ..

Tak Vlastičko prosím Tě přivez to té Dagmar, ať je s ,,????? Pokoj.






6.3.1949

Drahá Vlastičko!

Posílám ti kousek másla, citrony a cibuli. Nebuď líná a každý den si kup rohlíky! I pro mléko si každý den dojdi! Teď máš povinnost, abys měla výživu, povinnost nejen k sobě, ale i k potomstvu!!!

A doufám, že se dle toho zařídíš! Máš přec rozum, nejsi dítě!

Přikládám ti lístky na maso a doufám, že si budeš kupovat i večeři! Musíš na to dbát, abys se spravila!


Přemýšlím o té svatbě a myslím, že jste-li policejně přihlášeni v Praze, Ty i Jirka, že byste mohli mít ohlášky v Praze (úřední) a nikde jinde. …K úřednímu sňatku je zapotřebí: křestních listů, domovských listů a potvrzení o státní příslušnosti. K církevnímu bezpochyby totéž.

Tak si myslím, Vlastičko, že by sis měla pořídit nový kabát …

Svatba je jednou v životě a nepůjdeš v nějakém starém kabátě.

.. ti dala, líbila by se mi látka barvy hnědé a u nás by sis koupila klobouk rovněž hnědý! Snubní prsteny by snad obstaral tatínek, přijeďte, abychom se o všem včas dohodli.






17.5.1949

Drahá Vlastičko!

Děkuju Ti za dárek. Mám velkou radost, že Tě přestala bolet hlava… Myslím, že bych koupila nějakou látku na šaty a že bychom je společně spíchly. v Pasáži v Jindřišské ul. v Evě si kup střih na šaty pro příští maminky. To se dělají sklady napřed, jež se dle potřeby povolují… Přivez domů špinavé prádlo. ..






8.6.1949

… na červen si zaplatíš byt na koleji a pak budeš doma. Do Prahy pojedeš jen ke státním zkouškám, když tak přespíš u Stieglerů. …Děláš si velké starosti s tím bytem. Zatím to nech tak, hlavou zeď neprorazíš…

Místo, abyste jeli na neděli někam do Sv. Pole, myslím, že je Beroun blíže!

Buď Vlastičko zdráva, což musí být hlavní Tvou povinností. Nevyčerpávej se zbytečně, když se nejvíc rozběhneš, tak se včas zastav!

Vím, že máš nyní moc starostí a práce s tou státní prací a s ostatními dodělávkami, a proto nemarni ani chvíli zbytečně časem, aby Ti zbylo také dostatečně času ke spaní a jdi se projít každý den aspoň hodinu do Stromovky!


Kéž by dal Bůh, abys měla všechny práce včas hotové, abys si mohla odpočinout a být bez starostí.





Rok 1951
(Martinovi je 1,5 roku)


2.5.1951

Drahá Vlasto!

Vím, že bys ráda věděla, co dělá Martin. Je zdráv, vesel, je roztomilý, jakmile se ráno probudí, rozzáří se mu obličejíček a hned by chtěl jít ven. Vezme kabátek a čepici a podává mi to a pěkně drží, až mu to obleču a chodíme spolu pro mléko. Chce nést bandasku a také ji jednou nesl celou cestu, ani ji neupustil a sám neupad. Zatím si ještě koleno nerozbil. Včera byl skoro celý den venku, běhal jako šipka a dává pozor, aby neupad. Večer si však vzpomene na mámu, podává mi kabátek a ukazuje na dvéře a říká máma. Když se ho zeptám, kde je máma a táta, ukazuje na dvéře. Na ty, jimiž jste odešli. Upokojí se však, když jeho pozornost upoutám něčím jiným. Všemu rozumí, přesto že nic nepovídá, jen svědčí, nebo kroutí hlavičkou a někdy také řekne ne ne. Včera jsem se ho ptala, bude-li jíst chleba s máslem, svědčil hlavičkou, a také ho skutečně jedl když jsem mu ho nakrájela na proužky a dala na talířek. Vyprávěla jsem dědovi, jak umí dělat bubu, když našel v knihovně takový průsvitný červený papír. .. Kroftův kluk je o 2 měsíce starší a jsou s Martinem stejně velcí, až na to, že Martin je proti němu úžasně čilý. Ten se chce jen chovat, kdežto Martin zas chce jen běhat. V neděli pršelo a tak jsme byli v kuchyni. Našel si však sám ihned zábavu. Lezl na stůl a skákal na otoman. Stála jsem u něho a tu mě vzal vždycky za ruku, aby se tak cítil v bezpečí, když skákal. Je opatrný na sebe. Teď spinká jako dudek. Na noc zatopím v těch kamnech, co pomáhal Jirka dolů. Je tam v pokoji příjemně.

Dopoledne usíná po10. hodině, spí dobře a klidně, už nekašle a dobře vypadá, má pěknou barvu.

Chodím se na něho dívat klíčovou dírkou, když spí. Na hrneček se mi dosud nepodařilo ho dostat, vzepne se a nesedne si za nic. Tak ho zatím nechám, on později sám na to snad přijde. …

Hleď, Vlasto, musíš na sebe být opatrná nejen teď, ale i po porodu …

Srdečně tě pozdravuje Tvá máma

A Tvůj syn Martin.

Nic nemluví, jen máma a ne ne. Dnes je Martinovi ½ 2. roku…




23.5.1951

Drahá Vlasto!

Dnes jsme byli s Martinem u druhého očkování proti záškrtu. Ani nezabrečel, jen se udiveně rozhlížel kolem, co se to děje. ..Šli jsme všichni - celá rodina. Chvíli ho nesl děda, chvíli já. Tam se nechal nésti, ale zpět celou cestu kráčel. Měl na sobě košilku a kalhotky od plzeňské babičky a na tom modrý kabátek,.. nové botičky, které jsme si včera koupili…, no zkrátka to byl fešák. Koupila jsem mu také plátěný klobouček… nemohl se na sebe vynadívat v zrcadle, jak se mu líbil. Musela jsem ho schovat, aby ho už neviděl.

Dnes vytahoval hrneček a učiněn velký pokrok, že si na něj sedl – zatím jen na zkoušku, ale zítra už doopravdy. Kýval hlavičkou, že zítra už ne do kalhotek, ale do hrnečku… Všemu rozumí, ale zatím ještě neřeční. Jen ne – ne – tu a tam máma – táta, dědědě, prstíčkem na rtík brum brum –
kluk je nejroztomilejší dítě, jaké jsem kdy poznala. Má však různé nápady,  je samostatný , chce sám jíst, všechno sám dělat, a když se mu brání, tak se rozzlobí, dupe a točí se a brečí. Dnes jsme byli spolu pro mléko, ale byla to dlouhá cesta nazpět, neboť všechno kamení, co bylo na silnici, chtěl vzít do náruče – hekal, jak to bylo těžké a když jsem řekla zahoď to, zahodil – ale hned zas jiné sbíral.

Když jsme měli vycházeti z domu, nějaké dítě brečelo na chodníku a já jsem řekla to je snad Honzík – zrovna tak pláče – vzal mne za ruku a táhl ku dveřím a na chodníku se rozhlížel, kde je to dítě.
Trhal kytičky a nosil je pak tomu dítěti do kočárku.

Plzeňské babičce se Martin líbil , ten se také před babičkou producíroval, vylez na kanape a dělal kotrmelce, řehtal se a byl v dobré náladě, přesto, že měl ještě rýmu. Když babička odcházela, chtěl k ní v domnění, že půjde sní ven, ale, protože byl ospalý – vzala ho a odnesla do postýlky, chvilku brečel, jako vždy, a pak usnul. …

 


6.6.1951


Vím, že bys ráda zas věděla, co dělá Martin.

Po té rýmě málo jedl, zvláště oběd nechtěl a dosud polévku žádnou nechce. ..

Byla jsem sním u doktorky. Říkala, že má ošklivé mandle a velkou nosní mandli. Možno, že později budou muset ven – řekla…

Předepsala mu pro chuť k jídlu nějaké víno – třikrát denně před jídlem kávovou lžičku… To víno asi po dvakrát vzal a pak ho nechtěl. Dala jsem mu ho vždy asi 2 lžíce do černé kávy a tak to z flašky před jídlem vypil. Až dnes jsem mu ho zase zkoušela dát samotné a on ho vzal a chtěl ještě. Kýval hlavou a mlaskal, jak mu chutnalo… 

Napodobuje, jak štěká pejsek a to tak zuřivě – přitom se klátí a když řeknu – já se bojím, tak hned ukazuje oběma ručičkami na sebe, že to je on, abych se nebála. Je veselý, na ulici má hned nějaké kamarádky, honí sousedům slepice a nejhorší teď je, že v kuchyni všude vyleze a musí se pořád hlídat. Má rád popel a uhlí a jakmile vidí, že meju nádobí, je rychle u střízku. Napřed nalejvá vodu hrnečkem a když ho to omrzí, jde mi dávat umyté nádobí zpět do střízku. Tu nezbyde, než Martina obléct a jít sním ven…

Martin není jako obyčejné dítě, které si dá poroučet, a proto je sním někdy tahanice, než se dá přesvědčit, že  to nejde.

Nikdy večer nezapomene se podívat na Tvou fotografii, i když bych já zapomněla, Martin se natahuje a musí se na ni podívat a řekne dobrou noc, mámo.

Co dělal u doktorky, si dovedeš představit. Prostě když poznal, kde je, založil ručičky a nenechal si svléknout košilku, až doktorka mu ji svlékla. v čekárně všichni se ptali, co mu dělala. Paní doktorka – řekla jsem – prohlížela, to stačilo na ten řev. Jakmile přestala prohlížet, byl ochoten se rychle oblékat, sám mi podával svetr a v čekárně už se smál na holčičky.

Dnes, než usnul, jsem mu říkala, že přijede Honzíček, a kluk se tak radostně zasmál.

v šemu rozumí, jen ten hrneček dosud nenávidí, ale on se umoudří – do dvou let.

Až přijedete, budu ráda, když si ho budeš sama krmiti. Nemějte o něj strach, vypadá dobře – rostou mu špičáky – jeden má venku a ostatní se prořezávají.

Napiš, Vlasto, co je svámi, jak se daří Honzíčkovi. Říkal táta, že přibyl za měsíc 1 kg, to je hodně…

Srdečně zdraví babička

Sporáček dosud není, bylo by ho třeba.




Nedatováno (léto 1951)

Dnes jsme dostávali nové potravinové lístky… Táta se ptal, proč nám ho nedali i řekli, jak to, že dítě si má opatrovat matka – je-li zaměstnána a táta řekl, že ne – ale že máte už druhé dítě a tu že ho zde v Berouně to starší opatrujeme. To prý oni nemohou vědět! Abyste si vyzvedli u zaměstnavatele potvrzení, že máte malé druhé dítě – narozené 1.5. a že první dítě, také ještě malé opatruje babička Julie Krákorová v Berouně.

Vlasto, řekni Jirkovi, aby si to nechal ve fabrice napsat a pošli nám to…Je na tom lístku cukr, máslo nebo margarin a hrubá mouka.

Dnes nám psala Máňa, že pojedou do Harrachova, aby jel táta snimi… Táta však jet nechce. Máme plno králíků – prý bych mu je nechala pochcípat. Je to pravda – jen ať si zůstane doma a pěkně si je sám krmí. Ten Harrachov by mu léta neubral! Já mám a budu mít dost práce, když zůstane doma. K těm králíkům je třeba jednoho celého člověka. Divím se, co si to Máňa vzpomněla.

Ona sice píše, abychom se společně o tom poradili a tak jsme se poradili, že nikam táta nepojede.

Kdy sem přijedeš, Vlastičko, stím druhým prckem? …

Máš tam takovou bílou diftinovou čepici – kdybys ji našla, přivez ji – zmenším ji pro Martina. Co dělá Honzíček – už se směje?

Psala také Bóža, že se tento týden bude vdávat a kdybych prý mohla, že by mne chtěli za svědka – a když nemohu – tak půjde buď Gusta – nebo Pepík – a jedna Boži známá.

Vzpomínáme na v ás a srdečně v ás pozdravujeme.

Martin spí.

Vaši v Berouně.

Začínají nám červenat třešně a zobáme s Martinem zatím jen ryvíz.




30.10.1951


Drahá Vlasto!

Píšu Ti průběh Martinovy nemoci... v pátek měl horečku…

v neděli horečka klesla, ale pak přišla opět a Martin nechtěl ani nic pít. Sehnala jsem až večer Dra Rybáčka. Měla jsem obavu, aby to nebyl záškrt. Doktor zjistil anginu, předepsal pilulky, táta je ihned přinesl – ale Martin je vzít nechtěl. Držel si rukama pusu, utíkal z jednoho místa postele na druhé a pilulky nevzal, ani když jsem je dala do čaje…Ráno jsem šla pro dětskou lékařku, přišla odpoledne. Martin se potil a horečku už neměl. Doktorka zjistila všude po jazyku puchýřky a dásně úplně oteklé… proto Martin nic nejí, pije jen kakao, nic jiného nechce. Předepsala tinkturu, kterou mu musím v ústech vytírat. I to si nechce nechat dělat. v noci měl zase horečku. Co přijel z Prahy, …byl nachlazen z toho studeného bytu. Říkala jsem Ti Vlasto pořád, abyste si včas nechali zřídit kamna – to se dělá v létě a ne až je zima… Nevím, Vlasto, co bys dělala, kdyby se mu to stalo v Praze. Je to bolestivé a musí si sním stále někdo hrát, něco povídat a ukazovat. Rád by něco jedl – tedy hlavně chce ovoce, ale jakmile to vezme do úst, chytí se  za tváře a brečí a je po jídle.

Kdybys Vlasto mohla přijet, byla bych moc ráda. Bóbina by Ti snad Honzátko obstarala, kdybys ho tam na den donesla. Je hodná a ochotná – chtěla si tam vzít kluky Stieglerovi .

snaším tátou dnes nic není – má tu svoji rachotu a myslí, že u toho musí celý den stát. Tedy, není snad žádné nebezpečí – v případě, že bys nemohla, nebo snad nejsi-li zdravá nebo Honzátko, tak nejezdi. Snad to nebude horší a tak to nějak vydržím.

Píšu Ti proto, abys o tom jen věděla. Včera večer byl čilý – běhal po kuchyni, hrál si s nádobím, které vytahoval na kuchyň – dědovi vozil z košíčku rajská jablíčka – ale sám je nejedl – jen nakous – a asi ho to pálilo, hned toho nechal – ale nebrečel. Snad si tím uškodil, že tolik běhal…

S Martinem je nejlepší, když je venku, tu je moc hodný – všechno pozoruje a poslouchá. Doma však neposlouchá. Byl takový mrzutý a nechtěla-li jsem mu něco dovolit – hned brečel a vztekal se. On nedupe, ale vyskakuje. Jsou to nejhorší dětská léta – 2 roky! Ovšem, některé dítě je mírnější.

Spím s ním v ložnici, zatápím večer a před polednem, kdy ho dávám spát, takže v netopené místnosti vůbec nebyl. Než ráno vstane, je už zatopeno v násypných kamnech v kuchyni…

Doktorka řekla, že se to rozšířilo z mandlí do úst a to právě tím, že mu rostou zuby – že byly dásně otevřené. ..Martin spí, dala jsem mu na krk obkladek (ve vlažné vodě namočený), sahám na něho a horečka není. ..Tyhle druhé stoličky jsou zlé – u Tebe to bylo horší – začaly růst, když přišel záškrt.

Včera, když jsem šla z lékárny, jsem potkala Evu Brýdlovou, hned mi hlásila, že se vdala. Měli svatbu v Praze na úřadě, doma to ani nevěděli… Budou bydlet v Kosoři, prý kvůli dětem… Ptala se mě na číslo, kde bydlíš – prý Tě navštíví.






Rok 1952
(Martinovi  je 2 ¼ roku)


30.1.1952

 Drahá Vlasto!

Přikládám potravinový lístek Martinův…

Začali jsme drát v pondělí. Pomáhá mi paní Hlávková, Sudíková, naše Neustupová a včera přišla paní Metelíková – dere se to pěkně, zvláště když každá něco povídá – vede Neustupová – zná každého v Berouně a tak to jde. I táta chvíli dere a přitom má dobrou náladu, dělá docela pěkné a jemné vtipy a báby se kychtaji. Dnes přijde také náš podnájemník, kterého jsme museli vzít (neboť by nám zabrali dole pokoj a kuchyň a Neustupovi by dostali jednotlivý byt jinde. Je to náhodou slušný 20ti letý hoch, pracuje v Berouně na montáži nového mostu. Takhle to jde rychle a doufáme, že za tři dny to bude sedrané…

v zpomínám na v ás, co děláte, na kluky a jsem ráda, že si můžete v té studené kuchyni zatopit…

Máslo jsme přihlásili tady a až k v ám pojedu, něco upeču Martinovi. Copak zase dělaji ti kluci? Honzíček bude brzy chodit, když se už staví.

Líbám kluky

bábí .

Dědovi jsem povídala o Martinovi, jak povídá a o Honzátkovi, jak umí skákat. Ale nejen dědovi, každému.

 




4.2.1952


Drahá Vlasto!

…Komise bytová nám řekla stejně, i když tady máme vnoučka…tedy buď pro sebe ten byt uhájíme i když tady Martin nebude přihlášen, nebo neuhájíme. Nejradši by ty penzisty viděli za tou zdí, jak to vypadá! Dnes není žádný pánem ve svém domě!

Do 10 let platí 2 děti za jedno a tak možno, že vám ten velký byt nedají.

Dnes nebo zítra dodereme peří. v čera jsme drali (táta a já) celou neděli. Dere nás celkem 7. Dá to moc práce. Peřinu má už Martin hotovou. Je široká a pěkná. Ještě polštář.




3.11.1952
(Martinovi jsou 3 roky)

Drahá Vlasto!

Do Prahy přijedu s Martinem v pondělí.. táta krmí husu druhý týden a zabije ji v sobotu a chce, abych půlku vzala ssebou.

Martin měl rýmu a kašel… Moc nejí, ale čerti sním šijí. Ušila jsem mu kalhotky, obarvila na hnědo, ale parádní nejsou, neboť jsou nahoře nastavované – pod kabátek to stačí…

Tvá máma



Rok 1955


1.2.1955

(Martinovi je 5 ¼ roku, Honzovi budou 4 a Evě 3)

Drahá Vlasto!

… Překvapilo nás, že Martin už bruslí a co ještě víc, že Evička už chce také brusličky. Jen o Honzíčkovi jsi ani slovo nenapsala.

Děda hned začal, proč nic o Honzíčkovi, toho má děda nejradši. Ten nechce brusličky? Jen aby si nic neudělali…

Děda chodí k zubaři, dělají mu nový chrup…

Tím upadnutím jsem si dala. Do včerejška mě v těch kostech (snad to byly nervy) tak strašně loupalo…

Byla jsem u doktora, naměřil mi 220, a tím úrazem jsem měla v těle snad všechny nervy jak struny rozechvělé. Dnes mi naměřil 200 a předepsal nějaké kapky.  

… Tak v ás všechny srdečně pozdravujeme s přáním, abyste byli zdrávi a bruslaři, když upadnou, aby upadli šťastně.

Bruslařům zdar!

A pac a pusu i nebruslaři Honz.

Vaši v Berouně.


Rok ?


(Nedatováno):

Vlastičko, jsi příliš zneklidněná a hledej uklidnění u Boha, důvěřuj se v Pána, ó duše má zvečera i zrána, On ti pomáhá. ..

Zná Pán, co tě tíží…

v svatých ctnostech beřmež všichni prospěch…

Lítostiví buďme, dobrotiví…

Pán Bůh je síla má, všechna obrana má!...

Vlastičko, pomodli se vroucně, pomodli se i za svého bližního a Bůh Tě vyslyší a uklidní. Důvěřuj a najdeš to, co potřebuješ! Klid.







v úterý večer

Vlastičko,

Napadlo mne, proč tam vlastně jsi, když nechodíš do školy. Je tam ve dne zima, musíš se starat o jídlo, a mohla bys se učit doma. Máme tady teplo, tak si to zařiď…






*
*
*