Dopisy Julie Krákorové
(rozené Vobrové
- 6.1.1889 ve Ctiboři 18 u Počátek)
---mé babičky--- své dceři Vlastě ---tj. mé mámě---
+ 1 své sestře Bóže ------- z Berouna do Prahy
od 6. 11. 1947 do 1. 2. 1955
Tyto dopisy obsahují ---pro mne zajímavé---
popisy co vyvádím v době, kdy mne babička hlídala, aby se máma mohla věnovat dokončení vysoké školy a dalším
nově narozeným dětem - mému bratrovi a pak mé sestře.
Také ale:
... popisy tehdejší doby, situace a poměrů, i rodinnou historii a vztahy.
Vypovídají o povaze a neobyčejné obětavosti mých prarodičů,
zejména babičky Julie,
i o mých tehdy mladých a ještě studujících rodičích,
zejména o mé matce, které jsou dopisy adresovány.
Rok 1947
6.11.1947,
Beroun 17.11.1947
Rok 1948 12.4.1948
9.9.1948
6.10.1948
… Tedy určitě Tě čekáme! v pátek, ne-li zítra!!!
Shledala jsem, Vlasto, že přes můj zákaz jsi opět vzala ty
vyšívané pokrývky na postel a na stůl. Zatím ještě Tvoje nejsou. Budou Tvé až
se vdáš anebo až budeš mít svůj samostatný byt. Tam je jich škoda, zvláště když
se Ti tam odvážní lidé dobývají. Jsou to pěkné věci, dnes bych je nekoupila za
žádné peníze a bylo by jich škoda, kdyby Ti je někdo vzal. …
30.10.1948
Tento dopis obsahuje zmínku o mámině
spolužákyni Dáše, se kterou se já dodnes kamarádím:
… Táta přijel v sobotu z nemocnice, svléknul kabát… oblékl prací
plášť pracovní a šel prohlížet zahradu a to naše hospodářství. Příští den
dostal rýmu, chrapot a musel si zase lehnout. Dnes však už vstal, je mu lepší.
Celý Vlasta a Vlasta celá – táta. …Včera jsem mluvila s Dagmar Voráčkovou (->Blažkovou), je v Minimaxu (moc prý se jí to úřadování nelíbí), ale vypadá moc
pěkně, to, že je doma, dobře se nají a vyspí. Ptala se na Tebe, přijedeš-li
domů a pozdravuje Tě! Dala si šít kabát do Loděnice, prý je tam krejčí, který
dobře šije, šil Slavojovi kabát, pí Voráčk. a vždy pěkně. Dagmar
bude mít kabát volný, zvonový a až ho bude mít, přijde se vám ukázat kdybys chtěla, že by Ti to u něj zařídila,
ale do vánoc už bys ho neměla. …
Tento dopis –--z doby, kdy spolu naši rodiče teprve
chodili--- obsahuje 2 neuvěřitelně prorocké věty:
Drahá Bóžo!
Dědovi bylo v té době 71
let (*15.8. 1877) a babičce 59 (* 6.1.1889).
Vlasta přijede příští týden domů, tak se na ní také těším.
…V
neděli byl u nás Sláva, navštívit tátu – je už majorem, ale trpí regmatismem –
z koncentráku. Dostali byt v Dejvicích o 3 pokojích. ..
A co je s Růžou?
Rok 1949 16.1.1949
Tento dopis také obsahuje zmínku o mámině
spolužákyni Dáše, se kterou se já dodnes kamarádím:
Byla u nás Dagmar Voráčková, přivezla-li s jí ty barvy. Řekla jsem jí, že s na to zapomněla.
Ptala prý se na bělobu u Krčmáře a ten řekl, že má jen plechovku 1 kg a že ji nebude otvírat, že kdo ji chce, musí prý
si ji koupit celou. ..
6.3.1949
Přemýšlím o té svatbě
a myslím, že jste-li policejně přihlášeni v Praze, Ty i Jirka, že byste mohli mít ohlášky v Praze (úřední) a
nikde jinde. …K úřednímu sňatku je zapotřebí: křestních listů, domovských listů
a potvrzení o státní příslušnosti. K církevnímu bezpochyby totéž.
17.5.1949
8.6.1949
Rok
1951
2.5.1951
23.5.1951 Drahá Vlasto! Dnes jsme byli s Martinem
u druhého očkování proti záškrtu. Ani nezabrečel, jen se udiveně rozhlížel kolem, co se to děje.
..Šli jsme všichni - celá rodina. Chvíli ho nesl děda, chvíli já. Tam se nechal nésti, ale zpět celou cestu kráčel.
Měl na sobě
košilku a kalhotky od plzeňské babičky a na tom modrý kabátek,.. nové botičky,
které jsme si včera koupili…, no zkrátka to byl fešák. Koupila jsem mu také
plátěný klobouček… nemohl se na sebe
vynadívat v zrcadle, jak se mu líbil. Musela jsem ho schovat, aby ho už neviděl.
6.6.1951 Vím, že bys ráda zas věděla, co dělá Martin. Po té rýmě málo jedl, zvláště oběd nechtěl a dosud
polévku žádnou nechce. .. Byla jsem sním u doktorky. Říkala, že má ošklivé
mandle a velkou nosní mandli. Možno, že později budou muset ven – řekla… Předepsala mu pro chuť k jídlu nějaké víno –
třikrát denně před jídlem kávovou lžičku… To víno asi po dvakrát vzal a pak ho
nechtěl. Dala jsem mu ho vždy asi 2 lžíce do černé kávy a tak to z flašky před
jídlem vypil. Až dnes jsem mu ho zase zkoušela dát samotné a on ho vzal a chtěl
ještě. Kýval hlavou a mlaskal, jak mu chutnalo…
Napodobuje, jak štěká pejsek a to tak zuřivě –
přitom se klátí a když řeknu – já se bojím, tak hned ukazuje oběma ručičkami na
sebe, že to je on, abych se nebála. Je veselý, na ulici má hned nějaké
kamarádky, honí sousedům slepice a nejhorší teď je, že v kuchyni všude vyleze a
musí se pořád hlídat. Má rád popel a uhlí a jakmile vidí, že meju nádobí, je rychle u střízku. Napřed nalejvá vodu hrnečkem a když ho to omrzí, jde mi dávat
umyté nádobí zpět do střízku. Tu nezbyde, než Martina
obléct a jít sním ven… Martin není jako obyčejné dítě, které si dá
poroučet, a proto je sním někdy tahanice, než se dá přesvědčit, že to nejde. Nikdy večer nezapomene se podívat na Tvou
fotografii, i když bych já zapomněla, Martin se natahuje a musí se na ni
podívat a řekne dobrou noc, mámo. Co dělal u doktorky, si dovedeš představit. Prostě
když poznal, kde je, založil ručičky a nenechal si svléknout košilku, až
doktorka mu ji svlékla. v čekárně všichni se ptali, co mu dělala. Paní doktorka
– řekla jsem – prohlížela, to stačilo na ten řev. Jakmile přestala prohlížet,
byl ochoten se rychle oblékat, sám mi podával svetr a v čekárně už se smál na
holčičky. Dnes, než usnul, jsem mu říkala, že přijede
Honzíček, a kluk se tak radostně zasmál. v šemu rozumí, jen ten
hrneček dosud nenávidí, ale on se umoudří – do dvou let. Až přijedete, budu ráda, když si ho budeš sama krmiti. Nemějte o něj strach, vypadá dobře – rostou mu
špičáky – jeden má venku a ostatní se prořezávají. Napiš, Vlasto, co je svámi,
jak se daří Honzíčkovi. Říkal táta, že přibyl za měsíc 1 kg, to je hodně… Srdečně zdraví babička Sporáček dosud není, bylo by ho třeba. Nedatováno (léto 1951) Dnes jsme dostávali nové potravinové lístky… Táta
se ptal, proč nám ho nedali i řekli, jak to, že dítě si má opatrovat matka –
je-li zaměstnána a táta řekl, že ne – ale že máte už druhé dítě a tu že ho zde
v Berouně to starší opatrujeme. To prý oni nemohou vědět! Abyste si vyzvedli u
zaměstnavatele potvrzení, že máte malé druhé dítě – narozené 1.5. a že první
dítě, také ještě malé opatruje babička Julie Krákorová
v Berouně. Vlasto, řekni Jirkovi, aby si to nechal ve fabrice
napsat a pošli nám to…Je na tom lístku cukr, máslo nebo margarin a hrubá mouka.
Dnes nám psala Máňa, že pojedou do Harrachova, aby
jel táta snimi… Táta však jet nechce. Máme plno
králíků – prý bych mu je nechala pochcípat. Je to pravda – jen ať si zůstane
doma a pěkně si je sám krmí. Ten Harrachov by mu léta neubral! Já mám a budu
mít dost práce, když zůstane doma. K těm králíkům je třeba jednoho celého
člověka. Divím se, co si to Máňa vzpomněla. Ona sice píše, abychom se společně o tom poradili
a tak jsme se poradili, že nikam táta nepojede. Kdy sem přijedeš, Vlastičko, stím
druhým prckem? … Máš tam takovou bílou diftinovou
čepici – kdybys ji našla, přivez ji – zmenším ji pro Martina. Co dělá Honzíček
– už se směje? Psala také Bóža, že se
tento týden bude vdávat a kdybych prý mohla, že by mne chtěli za svědka – a
když nemohu – tak půjde buď Gusta – nebo Pepík – a jedna Boži známá. Vzpomínáme na v ás a
srdečně v ás pozdravujeme. Martin spí. Vaši v Berouně. Začínají nám červenat třešně a zobáme s Martinem zatím jen ryvíz. 30.10.1951 Drahá Vlasto! Píšu Ti průběh Martinovy nemoci... v pátek měl
horečku… v neděli horečka klesla, ale pak přišla opět a
Martin nechtěl ani nic pít. Sehnala jsem až večer Dra Rybáčka.
Měla jsem obavu, aby to nebyl záškrt. Doktor zjistil anginu,
předepsal pilulky, táta je ihned přinesl – ale Martin je vzít nechtěl. Držel si
rukama pusu, utíkal z jednoho místa postele na druhé a pilulky nevzal, ani když
jsem je dala do čaje…Ráno jsem šla pro dětskou lékařku, přišla odpoledne.
Martin se potil a horečku už neměl. Doktorka zjistila všude po jazyku puchýřky
a dásně úplně oteklé… proto Martin nic nejí, pije jen kakao, nic jiného nechce.
Předepsala tinkturu, kterou mu musím v ústech vytírat. I to si nechce nechat
dělat. v noci měl zase horečku. Co přijel z Prahy, …byl nachlazen z toho
studeného bytu. Říkala jsem Ti Vlasto pořád, abyste si včas nechali zřídit
kamna – to se dělá v létě a ne až je zima… Nevím, Vlasto, co bys dělala, kdyby
se mu to stalo v Praze. Je to bolestivé a musí si sním stále někdo hrát, něco
povídat a ukazovat. Rád by něco jedl – tedy hlavně chce ovoce, ale jakmile to
vezme do úst, chytí se za tváře a brečí
a je po jídle. Kdybys Vlasto mohla přijet, byla bych moc ráda. Bóbina by Ti snad Honzátko
obstarala, kdybys ho tam na den donesla. Je hodná a ochotná – chtěla si tam
vzít kluky Stieglerovi . snaším tátou dnes nic není – má tu svoji rachotu a
myslí, že u toho musí celý den stát. Tedy, není snad žádné nebezpečí – v
případě, že bys nemohla, nebo snad nejsi-li zdravá nebo Honzátko,
tak nejezdi. Snad to nebude horší a tak to nějak vydržím.
Píšu Ti proto, abys o tom jen věděla. Včera večer byl čilý – běhal po kuchyni, hrál si s nádobím,
které vytahoval na kuchyň – dědovi vozil z
košíčku rajská jablíčka – ale sám je nejedl – jen nakous – a asi ho to pálilo, hned toho nechal – ale nebrečel. Snad si tím uškodil, že
tolik běhal…
30.1.1952 Drahá
Vlasto! Přikládám potravinový lístek Martinův… Začali jsme drát v pondělí. Pomáhá mi paní
Hlávková, Sudíková, naše Neustupová
a včera přišla paní Metelíková – dere se to pěkně,
zvláště když každá něco povídá – vede Neustupová –
zná každého v Berouně a tak to jde. I táta chvíli dere a přitom má dobrou
náladu, dělá docela pěkné a jemné vtipy a báby se kychtaji.
Dnes přijde také náš podnájemník, kterého jsme museli vzít (neboť by nám
zabrali dole pokoj a kuchyň a Neustupovi by dostali
jednotlivý byt jinde. Je to náhodou slušný 20ti letý
hoch, pracuje v Berouně na montáži nového mostu. Takhle to jde rychle a
doufáme, že za tři dny to bude sedrané… v zpomínám na v ás, co děláte, na kluky a jsem ráda, že si můžete v té
studené kuchyni zatopit… Máslo jsme přihlásili tady a až k v ám pojedu, něco upeču Martinovi. Copak zase dělaji ti kluci? Honzíček bude brzy chodit, když se už staví.
Líbám kluky bábí . Dědovi jsem povídala o Martinovi, jak povídá a o Honzátkovi, jak umí skákat. Ale nejen dědovi, každému. 4.2.1952 Drahá Vlasto! …Komise bytová nám řekla stejně, i když tady máme
vnoučka…tedy buď pro sebe ten byt uhájíme i když tady Martin nebude přihlášen,
nebo neuhájíme. Nejradši by ty penzisty viděli za tou zdí, jak to vypadá! Dnes
není žádný pánem ve svém domě! Do 10 let platí 2 děti za jedno a tak možno, že
vám ten velký byt nedají. Dnes nebo zítra dodereme peří. v čera jsme drali (táta a já) celou neděli. Dere nás celkem
7. Dá to moc práce. Peřinu má už Martin hotovou. Je široká a pěkná. Ještě
polštář. 3.11.1952 Drahá Vlasto! Do Prahy přijedu s Martinem
v pondělí.. táta krmí husu druhý týden a zabije ji v sobotu a chce, abych půlku
vzala ssebou. Martin měl rýmu a kašel… Moc nejí, ale čerti sním
šijí. Ušila jsem mu kalhotky, obarvila na hnědo, ale
parádní nejsou, neboť jsou nahoře nastavované – pod kabátek to stačí… Tvá máma Rok
1955 1.2.1955 (Martinovi je 5 ¼ roku, Honzovi budou 4 a Evě 3) Drahá Vlasto! … Překvapilo nás, že Martin už bruslí a co
ještě víc, že Evička už chce také brusličky. Jen o Honzíčkovi jsi ani slovo
nenapsala. Děda hned začal, proč nic o Honzíčkovi, toho má
děda nejradši. Ten nechce brusličky? Jen aby si nic neudělali… Děda chodí k zubaři, dělají mu nový chrup… Tím upadnutím jsem si dala. Do včerejška mě v těch
kostech (snad to byly nervy) tak strašně loupalo… Byla jsem u doktora, naměřil mi 220, a tím úrazem
jsem měla v těle snad všechny nervy jak struny rozechvělé. Dnes mi naměřil 200
a předepsal nějaké kapky. … Tak v ás všechny
srdečně pozdravujeme s přáním, abyste byli zdrávi a
bruslaři, když upadnou, aby upadli šťastně. Bruslařům zdar! A pac a pusu i
nebruslaři Honz.
Vaši v Berouně. Rok ? (Nedatováno): Vlastičko, jsi příliš zneklidněná a hledej
uklidnění u Boha, důvěřuj se v Pána, ó duše má zvečera i zrána, On ti pomáhá.
.. Zná Pán, co tě tíží… v svatých ctnostech beřmež
všichni prospěch… Lítostiví buďme, dobrotiví… Pán Bůh je síla má, všechna obrana má!... Vlastičko, pomodli se vroucně, pomodli se i za
svého bližního a Bůh Tě vyslyší a uklidní. Důvěřuj a najdeš to, co potřebuješ!
Klid.
v úterý večer
*
Drahá Vlastičko!
Zdálo se mi, že Jsi nemocna a musím na Tebe stále mysliti.
Napiš, Jsi-li zdráva? Odjížděla Jsi s rýmou a jistě
Jsi nachlazena. Máš tam troje ponožky, tak je nos a kdyby Tě snad bolelo v
krku, zůstaň v posteli, nebo přijeď domů.
Tatínek mi přivezl od Máni tento zelený swetr a poněvadž je mi malý, posílám ho Tobě. Můžeš
si ho podvlékat i pod šaty, neboť je tenký, nebo si ho ber na noční košili na
noc, aby Tě nebolelo ramena. Špachtli jsem našla po dlouhém hledání pod postelí
u štaflí, tak Ti ji posílám…
V pondělí, kdy tatínek odjížděl domů, odcházela Bóbina na operaci do vojen. nemocnice. Viktorek je také v
nemocnici
(snad dětské), bude operován, má od narození kýlu a teď v poslední době se mu zvětšuje a mohlo by
se stát uskřípnutí, což je velmi nebezpečné, a proto radil lékař operaci. Děti
mu tam říkají, že ho budou řezat, ale on věří jen mamince a říká jim, že mu
budou dávat jen flastříček. Nechce tam nic k obědu jíst, maminka prý mu
přinese, a tak mu tam Jiřka nosí každý den oběd. Budeš-li mít, Vlastičko, chvilku čas, zeptej se Máni, jak je s
Bóbinou a s Viktorkem a napiš nám!
Tatínek už omítnul barák v zahradě a dnes se pustí do práce z venku. Kdyby nemrzlo, tak by to i nabílil, šel do města pro
barvu.
Došel Ti dopis
od Maršíka, byl špatně zalepený, a tak jsem se podívala, neupomíná-li Tě snad o ty
dějiny, tak se nediv, že Ti ho přikládám bez obálky.
Myslím, že se pilně učíš a chodíš do školy na kreslení a všechno a že Ti mnoho
volného času nezbývá. Jen se Vlastičko dostatečně oblékej a obouvej, abys
nebyla pak nemocna…
Srdečně Tě pozdravuju a líbám,
buď zdráva!
Tvá máma
Srdečně Tě
pozdravuje táta.
Drahá Vlastičko!
Tak jsem se těšila, že přijedeš, byla jsem u nádraží v pátek i v sobotu.
Jen jsem přišla domů večer v sobotu, zaklepal někdo na okno.
V domnění a radosti, že Jsi to Ty, volám už na chodbě, „právě jsem se vrátila z
nádraží a bez Tebe a Ty jdeš za mnou“. Otevru a slečna z pošty „to jsem já prosím a nesu telegram“!
Lekla jsem se co se stalo, že telegram! My, jak víš, nejsme na telegramy zvyklí.
U nás znamenají telegramy obyčejně smutné zprávy. Rozechvěle telegram otevřu a čtu o Tvém studiu deskriptivy. ???
Je dobře, žes ho poslala, neboť jak víš, když jsi nemohla poslat
dříve lístek, nebo dopis. …
Jsi zdráva? Kdy budeš dělat tu státnici?
Tento týden ale určitě přijeď a vezmi s sebou všechno špinavé prádlo i cíchy.
Vlastičko, musíš tam mít čtyry ty nové ručníky a
možno, že i nějaký starý snad ten jeden třecí.
Takové deště a zimy a nemáš tam ani teplé boty, ani galoše, tak
nachladneš od nohou. Jestli pak nosíš něco pořádného na hlavě, aby Ti hlava
nenachladla jako loni. Zdraví se tak lehce
nenabude, jak lehce se ztratí!
V bytě máš dostatečně teplo? Poslala jsem Ti malý balíček, ani Jsi nenapsala, zdali s ho obdržela…
Poukazy na boty jsem ještě nedostala. Minulý týden ve středu jsem tam odevzdala žádanky a dnes jsem se
ptala, jestli by mi mohli ty nové poukazy už vydat, vzhledem k tomu, že
jsou to poukazy výměnou za staré. Prý ne, až po potravin.
lístkách, prý se do toho dají, to bude ku konci příštího
týdne. Jsou to paragrafy!
Tak si myslím, Vlastičko, až ty poukazy dostaneme, že pojedu do
Prahy, to by bylo skoro za 14 dnů (ale tento týden přijedeš domů) a že bych tam
hledala nejen pro sebe, ale hlavně pro Tebe vhodné, teplé a
vkusné boty. Až bych něco našla, přitáhla bych Tě
k nim, budou-li uznány Tebou za dobré, abys je nosila. Tedy Vlastičko, nebudu se ohlížet už na nějakou tu 100 K, jen když by Ti vyhovovaly!
Byla jsem minulý týden nemocna, teď už je mi lepší a zas stůně táta. Celý týden stál na žebříku a bílil barák a stejně ještě není hotový. ..
Srdečně Tě pozdravujeme a líbáme. Tvoje máma.
Víš, co je s Bóbinou a Viktorkem ? Co dělá Jiří?
Zároveň píšu Bóže, už mi psala 3 x .
Pracuje prý dlouho večer a každou sobotu, aby uhradili vánoční prázdno.
Drahá Vlasto!
Čekali jsme, že přijedeš na neděli. Posílám Ti bábovku, chtěla jsem Ti poslat
vajíčka, ale měla jsem obavu že by to na poště rozbili, neboť s tím zacházejí nemilosrdně.
To byla zima, doufám, žes byla tak rozumná a nosila ten modrý
zimní kabát. Mělas odpárat tu kožešinku z límce, aby
nevypadal tak zimně a mělas ho nosit. Jsi zdráva?
V Berouně nastává stěhování. Pacinům už
přidělili nájemnici, ..nám ještě ne…
Jirkovi se blíží vojna, až bude hezky, ať přijede ještě s Tebou před vojnou do Berouna – bude-li chtít a budeš-li chtít Ty.
Tak Vlastičko, napiš!..
V sáčku je několik kousků knedlíků, dej si je na kastrůlek usmažit a budeš mít večeři.
Srdečně Tě pozdravujeme a líbáme.
Tvoji.
U Hořického je ve výkladě moc pěkný
hnědý volný kabát a není tak drahý 1.079,- Kč. Pí Krejčová se na něj
chodí dívat, ráda by ho koupila Aničce, ale nemá body. Mně se také líbí, pro Tebe.
Ještě něco, Vlastičko!
Byl u nás zas ten pán od Sokola, inkasovat
za Tebe příspěvky. Řekla jsem mu, že
studuješ v Praze, že nemáš čas chodit cvičit a tu on abys napsala v tom smyslu
lístek na Sokol v Berouně, a že tedy vystupuješ…
Nemáme dát co slepicím, a proto nezapomeň přivézt ty kůrky! Čím víc tím líp!
Vyřizovala Bóža, že se vdávat budeš, tedy ať Jirka přijede, ujednáme
další. Ať ukáže, že je chlap a né baba!
No tak Vlasto! Jsi zdráva?
Co je s Tebou? To už pro Tebe rodiče
neexistují? Tvé mlčení si vykládám, že Ti to dopadlo špatně. Co Ti můžu říkat,
než Tě politovat, neboť vím, že jsi se v poslední době dost učila. Je to pro
Tebe špatné! Budeš živořit, nenajíš se, nevyspíš se a taková silná konstrukce
to nevydrží! Co Ti mohu radit, vdej se!
Má-li Tě Jirka rád, tak to uzná a vezme si Tě! To by bylo zle, abyste
se neměli obá líp, když se
bude žít v jedné domácnosti. Anebo s tím vším sekni a
pojď domů. Myslím pro Tebe to lepší. V té koleji se mi to ani trochu
nelíbí. Dole ve třech to nestálo za nic
a tam nahoře budou zas jiné těžkosti. Myslím, že je tam zima a to není pro
Tebe. Bojíme se Vlasto o Tebe. A pak ještě Ti odmykají a lezou Ti dovnitř, jaká je to odvaha!
Vlasto, Jsi naše! Ať jsi třeba jakkoliv pitomá! …
Chraň si své zdraví, které se lehce ztratí, ale těžce nabývá. Buď opatrná na své věci, víš, že jsme k nim nikdy lehce
nepřišli….
Srdečně Tě pozdravuje Tvá máma a táta
Pozdravovala bych Jirku, ale on nás nikdy nepozdravuje! Tak tedy
nic! Asi jsme mu jako páté kolo u vozu.
Drahá Vlastičko,
Oznamuji Ti smutnou zprávu. Tatínek onemocněl těžkým zápalem
plic.
…Myslím však, že když už odjížděl do Prahy, byl nachlazen, neboť
po několik dnů bílil stromy i v těch
sychravých dnech. …
Táta celý život pracoval, šetřil a poslední léta – strádal. Kdyby
se aspoň dočkal lepších časů. …
Jak bych byla posílena, kdybys tu byla se mnou a vystřídala mne,
abych si spánkem odpočinula. Ty však nyní tak málo o nás dbáš a přijde doba, že
se ani nenaděješ a ztratíš nás. Nebude Ti toho potom líto? …
Tátovi stoupla horečka na 40 st. A do nemocnice nechce. Zatím
dávám dále obklady. Lékař mi dal písemné doporučení do nemocnice. ..Táta
nakonec souhlasil s nemocnicí. Když byl oblečen,
prohlásil: „Já se už nevrátím“ a moje myšlenka to byla také. …Je to silný zápal
plic, hlavně pravá plíce…
Za tátou chodím každý den.
Vlastičko, je to vážné a mám obavu, že to táta při jeho stáří a
sešlosti nevydrží. .. Přijela sanitka, …tatínka odvezli do nemocnice. ..Dostal
k užívání tři druhy pilulek. Tatínek měl zájem na tom, jestli je to ten
penicilin, jak sliboval Dr. Rybáček … když řekli, že
není, byl zklamán. ..
Všeliké myšlénky mne přicházejí. Není-li ta nemoc už dávno v něm a
nepřipravovalo-li se to už dávno. Celé léto pracoval těžce se železem. Jak víš,
Vlasto, dělal ten sporák a ze starého rezavého plechu. Piloval ho a z toho pak
udělal pěkný lesklý – a přišel často a říkal – co se napolykal toho rezavého prachu. Když jsem mu řekla, proč to dělá, kdyby si radši sedl na
zahradu, nebo šel do lesa na procházku, řekl mi, co je mi po tom, že on se o
mne také nestará, co dělám. A tak zas jsem ve velké starosti o něho.
Vlasto, dojdi ke Stieglerům, dej jim popř. tento dopis přečíst a ať to oznámení Červinkům a na Pankrác. …
Vlasto, modli se za tatínka, aby se zas uzdravil,
ale pak už nesmí žádnou rachotu dělat.
Pozdravuju Tě, Tvá máma.
…Tatínkovi je den ode dne lepší, začíná mu chutnat a vypadá pěkně. …
Přišla jsem do nemocnice ve čtvrtek a byla tam navštívit tatínka Máňa s Petrem. …
Co Ty, Vlasto, jsi zdráva? Hlavně se najez, ať se sebereš. ..
Měla by si dojít k lékaři, aby Ti předepsal příděl vzhledem
k té Tvojí hubenosti! Zdraví Tě Máma.
..Táta se vrátil v sobotu z nemocnice…
Primář řekl, že je to podivuhodné, jak brzy se uzdravil, a že by se
tomu nedivil, kdyby byl 8-letý chlapec, ale v tom
jeho stáří, že je to přímo zázrak. Má zdravý kořen.
Slíbil mi v nemocnici, že už nebude hubovat – tak nevím, jak to
dlouho vydrží. …
Teď ji tak málo užijeme, všechen čas zabere Jirka.
Mám Bóžo obavu, kdyby ji ten Jirka měl někdy zklamat za
tu její velkou lásku,
že by její zdraví tím jistě utrpělo.
A je mi při pomyšlení na to, že by se to mohlo stát – hrozně!
...
Srdečně Tě pozdravujeme a též pozdrav Gustovi.
Drahá Vlastičko!
…Než pojedeš domů, zajdi ke Stieglerům ohledně těch roubů z těch jabloní, jak tatínek viděl u Stieglerů
ta ohromně velká jablka. Řekni Máně, že ji tatínek prosí, kdyby mu ty rouby
obstarala, musejí se řezat jen v zimě. …
..Přikládám ti teplé punčochy a reformky,
tak je teď nos, když nastala taková zima.
29.1.1949
Drahá Vlasto!
Tak Vlastičko prosím Tě přivez to té Dagmar,
ať je s ,,????? Pokoj.
Drahá Vlastičko!
Posílám ti kousek másla, citrony a cibuli. Nebuď
líná a každý den si kup rohlíky! I pro mléko si každý den dojdi! Teď máš
povinnost, abys měla výživu, povinnost nejen k sobě, ale i
k potomstvu!!!
A doufám, že se dle toho zařídíš! Máš přec rozum,
nejsi dítě!
Přikládám ti lístky na maso a doufám, že si budeš
kupovat i večeři! Musíš na to dbát, abys se spravila!
Tak si myslím, Vlastičko, že by sis měla pořídit nový kabát …
Svatba je jednou v životě a nepůjdeš v nějakém starém kabátě.
.. ti dala, líbila by se mi látka barvy hnědé a u nás by sis koupila klobouk rovněž hnědý! Snubní prsteny by snad
obstaral tatínek, přijeďte, abychom se o všem včas dohodli.
Drahá Vlastičko!
Děkuju Ti za dárek. Mám velkou radost, že Tě přestala
bolet hlava… Myslím, že bych koupila nějakou látku na šaty a že bychom je
společně spíchly. v Pasáži v Jindřišské ul. v Evě si kup střih na šaty pro
příští maminky. To se dělají sklady napřed, jež se dle potřeby povolují… Přivez
domů špinavé prádlo. ..
… na červen si zaplatíš byt na koleji a pak
budeš doma.
Do Prahy pojedeš jen ke státním zkouškám, když tak přespíš u Stieglerů. …Děláš si velké starosti s tím bytem.
Zatím to nech tak, hlavou zeď neprorazíš…
Místo, abyste jeli na neděli někam do Sv. Pole, myslím, že je Beroun blíže!
Buď Vlastičko zdráva, což musí být hlavní Tvou
povinností. Nevyčerpávej se zbytečně, když se nejvíc rozběhneš, tak se včas zastav!
Vím, že máš nyní moc starostí a práce s tou státní prací a s ostatními
dodělávkami, a proto nemarni ani chvíli zbytečně časem, aby Ti zbylo také
dostatečně času ke spaní a jdi se projít každý den aspoň hodinu do Stromovky!
Kéž by dal Bůh, abys měla všechny práce včas hotové, abys si
mohla odpočinout a být bez starostí.
(Martinovi je 1,5 roku)
Drahá Vlasto!
Vím, že bys ráda věděla, co dělá Martin. Je zdráv, vesel, je roztomilý, jakmile se ráno probudí, rozzáří se mu
obličejíček a hned by chtěl jít ven. Vezme kabátek a
čepici a podává mi to a pěkně drží, až mu to obleču a chodíme spolu pro mléko.
Chce nést bandasku a také ji jednou nesl celou cestu, ani ji neupustil a sám neupad.
Zatím si ještě koleno nerozbil. Včera byl skoro celý den venku, běhal jako šipka a dává
pozor, aby neupad. Večer si však vzpomene na mámu, podává mi kabátek a ukazuje na dvéře a říká máma.
Když se ho zeptám, kde je máma a táta, ukazuje na dvéře. Na ty, jimiž jste odešli. Upokojí se však,
když jeho pozornost upoutám něčím jiným. Všemu rozumí, přesto že nic nepovídá, jen svědčí, nebo
kroutí hlavičkou a někdy také řekne ne ne. Včera jsem se ho ptala, bude-li jíst chleba s máslem, svědčil hlavičkou, a také ho skutečně jedl když
jsem mu ho nakrájela na proužky a dala na talířek. Vyprávěla
jsem dědovi, jak umí dělat bubu, když našel v
knihovně takový průsvitný červený papír. .. Kroftův
kluk je o 2 měsíce starší a jsou s Martinem stejně
velcí, až na to, že Martin je proti němu úžasně čilý. Ten se chce jen chovat,
kdežto Martin zas chce jen běhat. V neděli pršelo a tak jsme byli v kuchyni. Našel
si však sám ihned zábavu. Lezl na
stůl a skákal na otoman. Stála
jsem u něho a tu mě vzal
vždycky za ruku, aby se tak cítil v bezpečí, když skákal. Je opatrný na sebe. Teď spinká jako dudek. Na noc zatopím v těch
kamnech, co pomáhal Jirka dolů. Je tam v pokoji příjemně.
Dopoledne usíná po10. hodině, spí dobře a klidně,
už nekašle a dobře vypadá, má pěknou barvu.
Chodím se na něho dívat klíčovou dírkou, když
spí. Na hrneček se mi dosud
nepodařilo ho dostat,
vzepne se a nesedne si za nic. Tak ho zatím nechám, on později sám na to snad
přijde. …
Hleď, Vlasto, musíš na sebe být opatrná nejen teď, ale i
po porodu …
Srdečně tě pozdravuje Tvá máma
A Tvůj syn Martin.
Nic nemluví, jen máma a ne ne. Dnes je Martinovi ½ 2. roku…
Dnes vytahoval hrneček a učiněn velký pokrok, že
si na něj sedl – zatím jen na zkoušku, ale zítra už doopravdy. Kýval hlavičkou, že zítra už ne do kalhotek, ale
do hrnečku… Všemu rozumí, ale zatím ještě neřeční.
Jen ne – ne – tu a tam máma – táta, dědědě, prstíčkem
na rtík brum brum – kluk je nejroztomilejší dítě, jaké jsem kdy poznala. Má však různé nápady, je samostatný , chce sám jíst, všechno sám dělat, a když se mu
brání, tak se rozzlobí, dupe a točí se a brečí. Dnes jsme byli spolu pro mléko,
ale byla to dlouhá cesta nazpět, neboť všechno kamení, co bylo na silnici, chtěl vzít do
náruče – hekal, jak to bylo těžké a když jsem řekla zahoď to, zahodil – ale
hned zas jiné sbíral.
Když jsme měli vycházeti z domu, nějaké dítě brečelo na chodníku a já jsem řekla to je snad Honzík –
zrovna tak pláče – vzal mne za ruku a táhl ku dveřím a na chodníku se
rozhlížel, kde je to dítě. Trhal
kytičky a nosil je pak tomu dítěti do kočárku.
Plzeňské babičce se Martin líbil , ten se také před babičkou producíroval, vylez na
kanape a dělal kotrmelce, řehtal se a byl v dobré náladě, přesto, že měl ještě rýmu. Když babička
odcházela, chtěl k ní v domnění, že půjde sní ven, ale, protože byl ospalý
– vzala ho a odnesla do postýlky, chvilku brečel, jako vždy, a pak usnul. …
S Martinem je nejlepší, když je venku, tu je moc hodný –
všechno pozoruje a poslouchá. Doma však neposlouchá. Byl takový mrzutý a
nechtěla-li jsem mu něco dovolit – hned brečel a vztekal se. On nedupe, ale
vyskakuje. Jsou to nejhorší dětská léta – 2 roky! Ovšem, některé dítě je
mírnější.
Spím s ním v ložnici, zatápím večer a před polednem, kdy ho dávám spát, takže v netopené místnosti vůbec nebyl. Než ráno
vstane, je už zatopeno v násypných kamnech v kuchyni…
Doktorka řekla, že se to rozšířilo z mandlí do úst a to právě tím, že mu rostou zuby – že byly dásně otevřené.
..Martin spí, dala jsem mu na krk obkladek (ve vlažné vodě namočený), sahám na něho a horečka není.
..Tyhle druhé stoličky jsou zlé – u Tebe to bylo horší – začaly růst, když
přišel záškrt.
Včera, když jsem šla z lékárny, jsem potkala Evu Brýdlovou, hned mi hlásila,
že se vdala. Měli svatbu v Praze na úřadě, doma to
ani nevěděli… Budou bydlet v Kosoři, prý kvůli dětem…
Ptala se mě na číslo, kde bydlíš – prý Tě navštíví.
Rok
1952
(Martinovi je 2 ¼ roku)
(Martinovi jsou 3 roky)
Vlastičko,
Napadlo mne, proč tam vlastně jsi, když nechodíš
do školy. Je tam ve dne zima, musíš se
starat o jídlo, a mohla bys se učit doma. Máme tady teplo, tak si to zařiď…
*
*
